Zahradnický portál zeleň.cz

Hamamelis v zimě nespí

Vilíny (Hamamelis) jsou jasným důkazem, že příroda nás svou krásou obdařuje i v zimním období. Jeho květům nevadí sníh ani mráz a většina kultivarů nás překvapí i nádhernou vůní.

Rod Hamamelis zahrnuje celkem 6 druhů. Původní botanické druhy jsou přirozeně rozšířeny ve své domovině ve východní Asii a Severní Americe. Kříženci a nespočet kultivarů nacházejí uplatnění v kulturních výsadbách. Vilíny jsou opadavé keře se vzdušnou korunou vysoké 2 - 5 m. Ze začátku rostou pomaleji, ale později se většinou rozrostou do šířky, vyžadují tedy poměrně dost místa. Listy jsou zelené mírně plstnaté, laločnaté, zoubkaté připomínající tvarem i strukturou list lísky. Na podzim se zbarvují do krásné žluté až červené barvy. Kvete podle druhu od podzimu do jara zpravidla žlutými, kultivary však i oranžovými až červenými květy. Na bezlistých výhonech působí velice dekorativně. Květ je oboupohlavný, 4 četný a tvoří u většiny druhů shluky. Květní plátky jsou úzké až 2 mm a dlouhé až 3 cm, většinou zvlněné. Vydrží i teploty pod 0°C, při teplotách pod -6°C se však srolují zpět do šupin, které kryly poupě. Po odeznění silnějších mrazů se opět rozvinou, tento proces mohou opakovat vícekrát bez poškození. Kalich je obvykle tmavě červený a tvoří kontrast se žlutými korunními lístky. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s černým semenem.

 

Hamamelis virginiana | listopad                 Hamamelis vernalis

 

Hamamelis vernalis | listopad                   Hamamelis vernalis 'Lombart's Weeping'

Mezi nejraněji kvetoucí patří Hamamelis virginiana (vilín virginský) pocházející z východu USA a jihovýchodu Kanady. Miluje vlhkou půdu, proto ho ve své domovině najdeme především na březích řek a jezer. Do Evropy byl zaveden v roce 1879 a již o rok později ho pěstoval kníže Rohan v zámeckém parku na Sychrově. U nás dorůstá do výšky až 5 m. Kvete od listopadu do prosince žlutými silně květy, někdy se však květy objevují již v září. Jako jediný dobře snáší zásadité půdy. Od konce prosince do března kvete žlutými vonnými květy s načervenalým kalichem. Hamamelis vernalis (vilín jarní). Pochází z jižní oblasti USA. V našich podmínkách dorůstá výšky okolo 2 m a pomaleji roste, hodí se tedy i do menších zahrádek. Odnožuje z kořenů, lze ho tedy kořenovými odkopky množit.

 

Hamamelis mollis                                   Hamamelis mollis 'Verna'

V lednu až dubnu kvete u nás méně rozšířen Hamamelis japonica (vilín japonský). Pochází z Japonska kde na dvou ostrovech roste až do výšky 1 700 m n/m. U nás je tento žlutě kvetoucí druh s hnědočerveným kalichem a jako by pomačkanými koruními lístky vysoký 2 - 3 m. Listy jsou vykrajované a připomínají list olše šedé. Kulturně pěstovaný od roku 1862. U nás dobře známý Hamamelis mollis (vilín měkký) kvete v lednu až březnu vonnými zlatožlutými květy s poměrně rovnými korunními plátky a s uvnitř purpurovým kalichem. Pochází z Číny kde roste ve výškách 1 300 - 2 500 m n/m. U nás je to bujněji rostoucí keř vysoký až 5 m.

Zkřížením obou předchozích asijských druhů v roce 1945 vznikl Hamamelis x intermedia (vilín prostřední). Do dneška evidujeme vyšlechtění asi 80 kultivarů. Právě tento druh tvoří hlavní sortiment zahradních vilínu, který je dnes množen, pěstován a vysazován. Je vysoký až 4 m, bujnější. Květy nápadně žluté a větší než u ostatních druhů, korunní plátky až 3 cm dlouhé. Listy užší, až 15 cm velké. Posledním druhem je Hamamelis macrophylla (vilín velkolistý). Někdy je uváděn jako varieta vilínu virginského Hamamelis virginiana var. macrophylla s většími listy. Ze zahradnického hlediska je méně významný a u nás minimálně pěstovaný.

 

Hamamelis x interm. 'Gimborn's Perfume'  Hamamelis x intermedia 'Ruby Glow'

 

Hamamelis x intermedia 'Diane'                Hamamelis x intermedia 'Barmsted Gold'

Vilíny vyžadují přiměřeně vlhkou, živnou, kyselejší půdu a polostinné či slunečné stanoviště. Nesnáší sucho ani slunečný úpal. Netrpí chorobami a dobře snáší i městské a průmyslové ovzduší. Hamamelis je ze sadovnického hlediska velice významný keř především pro neobvyklou dobu kvetení, zajímavé květy i podzimní zbarvení listů. Vysazujeme ho jako soliteru, nebo do malých skupin. Menší kultivary je možné pěstovat i v nádobách na terase. K řezu přistupujeme jen velmi opatrně a vyjímečně. Původní botanické druhy se rozmnožují semenem. Kultivary se nejčastěji roubují či množí hřížením. Odnožující druhy lze množit kořenovými odkopky. Vysazujeme pouze rostliny v kontejneru či s balem. Nesnáší přesazování starších jedinců. Vilín je i významnou léčivkou, indiáni ho používali jako antiseptiský a stahující prostředek do ran.

Původní botanické druhy vilínů lze množit výsevem. Tobolky se však musí sklidit na podzim včas před plnou zralostí. Jinak hrozí za slunného počasí jejich otevřenění a vymrštění semen. Sklizené tobolky se usuší, čímž uvolní uložená semena. Osivo ihned vyséváme do studeného pařeniště, které je až do vyklíčení přikryto sklem, klíčí většinou až v dalším roce. Semeno můžeme též do přespříštího jara (18 měsíců) stratifikovat a vystavit působení mrazu. Klíčivost je 30 -  70%. Odrůdy H. x intermedia a H. mollis je nejlepší množit roubováním v srpnu, nebo únoru až březnu ve skleníku silnými jednoletými rouby kopulací, na kozí nožku, nebo postraním plátováním na zakořeněné podnože H. virginiana, nebo H. japonica v kontejneru. Před roubování se podnože několik dnů nechají na sucho. Roubují se ve výšce cca 30 cm. Roubovanci se umístí pod fólii s nepatrným vzdušným prostorem a kropí jen velmi opatrně. Po 5 týdnech se mohou začít otužovat. Možné je množení v červnu i polovyzrálými řízky. Píchájí se do truhlíků ve skleníku či pařeništi. Důležité je ošetření stimulátorem. Obstojně takto zakoření H. mollis, nejlépe však H. vernalis. První přezimování je nutné ve skleníku.

Další kultivary vilínů najdete v galerii rostlin.

• Poslat známému
• Tisk

Feferonky