Zahradnický portál zeleň.cz

Původní druh	Původní druh

Calluna vulgaris je původem z Evropy, kde je hojně rozšířen. Roste na rovinách, svazích i v horách až do nadmořské výšky 2 400 m. Snáší velmi chudé, písčité a nepevné půdy. Je odolný vůči suchu, horku i zimě. Z vřesu obecného (Calluna vulgaris), což je známí druh i z naší přírody vznikly četné zahradní odrůdy. Jsou variabilní jak barvou květů a listů tak i svým vzrůstem který se pohybuje mezi 10 – 70 cm. Rozdílné jsou i tvary keříků, které můžou vypadat jako malé stěsnané bochánky, nebo se podobají větším keřům. Vřesy pěstujeme hlavně pro jejich květenství, která jsou uspořádána v hroznech. Vybereme li vhodné kultivary pokvetou nám po celé léto až do podzimu. Nejranější odrůdy nakvétají již v červnu (šarlatově purpurová ‘Tenuis‘) a nejpozdější až v září (bílá ‘Serlei‘). Bílá, růžová, fialová, purpurová a jejich nesčetné odstíny – to jsou barvy dnešních odrůd. Liší se i stavbou květu. Můžou být plné připomínající růžičky, zvonkovité či po celou dobu kvetení vypadat jako nerozvitá špičatá poupata.  Krásu podtrhuje rovněž malé, čárkovité olistění. Barva nemusí být jen zelená, ale známe odrůdy s listy šedými, žlutými, zářivě žlutozelenými či svítivě oranžovými. Tyto pestrobarevné kultivary nám ozdobí zahrádku po celý rok i mimo období květu.

Uplatnění vřesů je široké. Tvoří nedílnou součást a základ zahradních vřesovišť. Zde ho najdeme v sousedství ostatních vřesovištních rostlin jako Erica, Daboecia, Andromeda, Hebe, nízké druhy azalek atd.  Jsou výbornou předsadbou před skupiny azalek a pěnišníků a dobrým pojítkem mezi různými stálezelenými dřevinami. Lze ho požít i k výsadbám do nádob, skalek či jako půdopokryvnou rostlinu. Hodí se ke zpevňování písčitých svahů. Koncem léta se objevuje v obchodech i jako hrnková rostlina. Sušená květenství používáme do suchých vazeb. Vřes je i významnou medonosnou rostlinou. Nejvhodnější doba výsadby je jaro. Podle průběhu počasí v dubnu – květnu. V tuto dobu vysazené rostliny mohou během celého vegetačního období řádně zakořenit a do zimy vyzrát. Rostliny vypěstované v kontejnerech nebo květináčích můžeme sázet během celého vegetačního období. Vzdálenost výsadby se řídí bujností růstu jednotlivých druhů. Slabě rostoucí kultivary sázíme na vzdálenost 20 x 30 cm, bujně rostoucí na vzdálenost až 40 x 50 cm. Rostliny sázíme nepatrně hlouběji, nežli byly původně. Ze zahrnutých větévek vyrostou další kořínky.

Vřesy žádají vzdušnou, přiměřeně vlhkou půdu s kyselostí 4,5 – 5 pH. V žádném případě nesmí půda obsahovat vápno. Při provádění výsadby proto sazenice podsypeme dostatečným množstvím rašeliny nebo lesní hrabanky. Pro výsadbu vybereme spíše slunná stanoviště. Vřes rovněž potřebuje půdu dostatečně vlhkou. Proto zejména v letních měsících nesmíme zapomenout na provádění zálivky. Během vegetace přihnojujeme speciálním hnojivem na vřesovištní rostliny. Zanedbané a přerostlé rostliny mají přízemní partie suché až holé a působí nevzhledně. Proto naprosté většině kultivarů prospívá pravidelný řez, který provádíme na jaře. Vyšší kultivary můžeme seříznout až o třetinu, rovněž odstraníme odkvetlá květenství. Vřesy množíme převážně řízkováním. V letním období odebíráme 4 – 5 cm dlouhé řízky, které pícháme do nádob se směsí rašeliny a písku. Ty umístíme do skleníku či pod folii kde do podzimu zakoření. Zakořenělé rostliny však přeneseme ven až na jaře.

Vřes rovněž patří mezi významné léčivky. Uplatnění nachází v kombinacích s jinými bylinkami jako močopudný, desinfekční a protizánětlivý prostředek na močové cesty. Má potopudní a sedativní účinky. Zlepšuje spánek. Můžeme jej užívat i při chorobách z prochladnutí a horečkách a přidává se i do gynekologických čajových směsí. V lidovém léčitelství se využívá k léčení ledvin, prostaty a rozpouštění močových kamenů. Svojí močopudností zlepšuje odvod tekutin z těla a pomáhá při revmatických onemocněních. Dobře se vřes uplatní i při poruchách látkové přeměny a jeho stahující účinky můžeme využít při omývání ran. Jako léčivku požíváme pouze původní druh, nikoliv zahradní odrůdy.

Tip: Pokud dáme čerstvě natrhané květy vřesu do igelitu a poté je vložíme do mrazáku, budou třeba o vánocích zajímavou dekorací. Důležité je velmi pomalé rozmrazování. 

Zajímavost: Původ vědeckého označení vřesu je v řeckém slově "kallynó", což znamená zametám nebo čistím. Vysvětlení je jednoduché, z vřesu se kdysi vyráběly metličky.

Předchozí | Další

• Zpět
• Poslat známému
• Tisk

Tlustice