Zahradnický portál zeleň.cz

Hyacinthus

Hyacinthus orientalis je jediným zástupcem rodu Hyacinthus, který dříve čítal několik druhů, ty však byly postupně přeřazeny  do jiných rodů, např.  Brimeura, Galtonia, Hyacinthella, Scilla, Bellevalia, Muscari. Původní   hyacint východní  pocházející z Turecka, Libanonu a Sýrie měl pouze 6 světle modrých květů. Koncem 16. století byl dovezen do Holandska, kde také vznikaly první kultivary, především somatickými mutacemi. Objevily se tak další barvy i rostliny s plnými květy. Stejně jako u tulipánů, vypukla i u hyacintů v letech 1720 - 1736 spekulační horečka, která hnala ceny cibulí do nepatřičných výšek, hyacinty nesměly chybět v žádné zámecké i jiné zahradě vyšších společenských vrstev. V současné době existuje několik stovek kultivarů s jednoduchými i plnými květy v odstínech bílé, růžové, žluté, modré, purpurové a červené. Jedná se o vytrvalou cibulnatou bylinu s čárkovitými listy o délce 15 - 30 cm. Časně z jara vykvétá vzpřímenými hrozny, které jsou složeny z až 40 trubkovitě zvonkovitými vonnými květy o velikosti 2 - 3 cm. Výška rostliny je 15 - 30 cm. Cibule vysazujeme v září až říjnu do humózní, ale propustné půdy do hloubky 10 cm. Pěstujeme na slunci, nebo mírném polostínu. Hodí se jako součást trvalkových i letničkových záhonů, pod vyšší stromy i ve skupinách volně do trávníků. Hyacinty se nemohou množit semeny, dceřiných cibulí vytvářejí málo a tak se používá zvláštní způsob rozmnožování při kterém se kuželovitým řezem vykrojí celé podpučí cibule tak, aby se odstranil celý vegetační vrchol a porušili se suknice. Nebo se provede hluboký zářez křížem do cibule ze spodní strany. Řezné rány se posypou dřevěným uhlím a cibule se skladují při teplotě 24 - 26°C a vzdušné vlhkosti 85 - 90%. Na řezných plochách se časem vytvoří zával a začnou se tam vytvářet zárodky nových cibulí. Koncem října až začátkem listopadu se celá cibule i s malými cibulkami vysadí na záhon. V dalším roce se cibule rozdělí.

Předchozí | Další

• Zpět
• Poslat známému
• Tisk

Feferonky