Zahradnický portál zeleň.cz

Hamamelis	Hamamelis	Hamamelis
Hamamelis	Hamamelis	Hamamelis

Rod Hamamelis zahrnuje celkem 6 druhů. Původní botanické druhy jsou přirozeně rozšířeny ve své domovině ve východní Asii a Severní Americe. Kříženci a nespočet kultivarů nacházejí uplatnění v kulturních výsadbách. Vilíny jsou opadavé keře se vzdušnou korunou vysoké 2 - 5 m. Ze začátku rostou pomaleji, ale později se většinou rozrostou do šířky, vyžadují tedy poměrně dost místa. Listy jsou zelené mírně plstnaté, laločnaté, zoubkaté připomínající tvarem i strukturou list lísky. Na podzim se zbarvují do krásné žluté až červené barvy. Kvete podle druhu od podzimu do jara zpravidla žlutými, kultivary však i oranžovými až červenými květy. Na bezlistých výhonech působí velice dekorativně. Květ je oboupohlavný, 4 četný a tvoří u většiny druhů shluky. Květní plátky jsou úzké až 2 mm a dlouhé až 3 cm, většinou zvlněné. Vydrží i teploty pod 0°C, při teplotách pod -6°C se však srolují zpět do šupin, které kryly poupě. Po odeznění silnějších mrazů se opět rozvinou, tento proces mohou opakovat vícekrát bez poškození. Kalich je obvykle tmavě červený a tvoří kontrast se žlutými korunními lístky. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s černým semenem.Mezi nejraněji kvetoucí patří Hamamelis virginiana (vilín virginský) pocházející z východu USA a jihovýchodu Kanady. Miluje vlhkou půdu, proto ho ve své domovině najdeme především na březích řek a jezer. Do Evropy byl zaveden v roce 1879 a již o rok později ho pěstoval kníže Rohan v zámeckém parku na Sychrově. U nás dorůstá do výšky až 5 m. Kvete od listopadu do prosince žlutými silně květy, někdy se však květy objevují již v září. Jako jediný dobře snáší zásadité půdy. Od konce prosince do března kvete žlutými vonnými květy s načervenalým kalichem. Hamamelis vernalis (vilín jarní). Pochází z jižní oblasti USA. V našich podmínkách dorůstá výšky okolo 2 m a pomaleji roste, hodí se tedy i do menších zahrádek. Odnožuje z kořenů, lze ho tedy kořenovými odkopky s úspěchem množit. V lednu až dubnu kvete u nás méně rozšířen Hamamelis japonica (vilín japonský). Pochází z Japonska kde na dvou ostrovech roste až do výšky 1 700 m n/m. U nás je tento žlutě kvetoucí druh s hnědočerveným kalichem a jako by pomačkanými koruními lístky vysoký 2 - 3 m. Listy jsou vykrajované a připomínají list olše šedé. Kulturně pěstovaný od roku 1862. U nás dobře známý Hamamelis mollis (vilín měkký) kvete v lednu až březnu vonnými zlatožlutými květy s poměrně rovnými korunními plátky a s uvnitř purpurovým kalichem. Pochází z Číny kde roste ve výškách 1 300 - 2 500 m n/m. U nás je to bujněji rostoucí keř vysoký až 5 m. Zkřížením obou předchozích asijských druhů v roce 1945 vznikl Hamamelis x intermedia (vilín prostřední). Do dneška evidujeme vyšlechtění asi 80 kultivarů. Právě tento druh tvoří hlavní sortiment zahradních vilínu, který je dnes množen, pěstován a vysazován. Je vysoký až 4 m, bujnější. Květy nápadně žluté a větší než u ostatních druhů, korunní plátky až 3 cm dlouhé. Listy užší, až 15 cm velké. Posledním druhem je Hamamelis macrophylla (vilín velkolistý). Někdy je uváděn jako varieta vilínu virginského Hamamelis virginiana var. macrophylla s většími listy. Ze zahradnického hlediska je méně významný a u nás minimálně pěstovaný. Vilíny vyžadují přiměřeně vlhkou, živnou, kyselejší půdu a polostinné či slunečné stanoviště. Nesnáší sucho ani slunečný úpal. Netrpí chorobami a dobře snáší i městské a průmyslové ovzduší. Hamamelis je ze sadovnického hlediska velice významný keř především pro neobvyklou dobu kvetení, zajímavé květy i podzimní zbarvení listů. Vysazujeme ho jako soliteru, nebo do malých skupin. Menší kultivary je možné pěstovat i v nádobách na terase. K řezu přistupujeme jen velmi opatrně a vyjímečně. Původní botanické druhy se rozmnožují semenem. Kultivary se nejčastěji roubují či množí hřížením. Odnožující druhy lze množit kořenovými odkopky. Vysazujeme pouze rostliny v kontejneru či s balem. Nesnáší přesazování starších jedinců. Vilín je i významnou léčivkou, indiáni ho používali jako antiseptiský a stahující prostředek do ran. Více v magazínu.

Předchozí | Další

• Zpět
• Poslat známému
• Tisk

Feferonky