Zahradnický portál zeleň.cz

Magnolia patří mezi nejstarší kvetoucí rostliny na zemi. Některé paelobotanické nálezy staré asi 100 milionů let pocházejí i z našeho území. Opylování květů tehdy i dnes zajišťovali brouci. Dnes rod Magnoliaceae čítá asi 100 druhů opadavých i stálezelených stromů a keřů přirozeně se vyskytujících v Himalájích, ve východní Asii a v Severní i Střední Americe. U nás však pěstujeme pouze druhy opadavé a snášející zimní mrazy. Magnolie jsou oblíbené především pro své nápadné, které jsou tvořeny 6 - 36 velmi dekorativními okvětními plátky. Barva květů je od čistě bílé, přes růžovou, růžově fialovou, růžově červenou, červeno fialovou, krémově žlutou, žlutou až nazelenale žlutou. Pěkné jsou však i šedozelené plstnaté květní pupeny a poupata, které jsou patrné již od podzimu. Zajímavé jsou i plody složené do nepravidelně bizarně vypadajícícho válcovitého souplodí často červené barvy. Mimo dobu kvetení rostlinu zdobí střídavé obvejčité, vejčité, podlouhlé, nebo elipčité listy podle druhu dlouhé až 25 cm. Magnolie vysazujeme především jako pěknou soliteru. Na větších plochách, např. v parkových úpravách je můžeme vysadit i do rozvolněných skupin. Dbáme na dostatek místa, aby se rostliny mohly volně vyvíjet do všech směrů a nemuseli jsme je v budoucnu redukovat řezem, který nesnášejí. Nejlépe vyniknou v trávníku či před tmavším pozadím, které může tvořit výsadba neopadavých listnatých či jehličnatých dřevin. Vysazujeme na slunečná místa chráněná před zejména zimními větry. Dobře poroste i v polostínu, tam však hrozí nevyzrání dřeva, které může v nepříznivých zimách namrzat. Velmi náchylné na mráz jsou však květy i poupata před rozkvětem. Magnolie vyžaduje nevápenitou, výživnou, stále dostatečně vlhkou, a však propustnou půdu. Nesnáší nadbytečné zamokření, jinak může uhnívat. Na půdách vápenitých často trpí chlorózou, neboť nemá dostatek přístupného železa. To se projevuje zejména na jaře nažloutlými listy. V tom případě od časného jara přihnojujeme kapalným hnojivem s obsahem železa i jiných stopových prvků. Vysazujeme výhradně sazenice v kontejneru či zemním balu. Výška rostliny při výsadbě by měla být minimálně 50 cm, dobře rostlá a větvená. Nejlepší období pro výsadbu je březen až duben, případně začátek podzimu, aby rostlina stihla do zimy částečně zakořenit. Do vyhloubené jámy přidáme kompost a trochu rašeliny. Sázíme mělce, aby nedošlo k udušení povrchových kořenů. Po výsadbě je dobré rostlinu zamulčovat drcenou kůrou, trávou, rašelinou či listím. Tím zajistíme udržení rovnoměrné vlhkosti. V prvních letech dopřejeme rostlině ochranu před mrazem přihrnutím listí, či přikrytím chvojím. Některé časně kvetoucí a náchylnější kultivary menšiho vzrůstu můžeme na jaře chránit přehozením netkané textilie. Tím ochráníme poupata a květy před poškozením jarními mrazíky. Jelikož mělce koření, dáváme pozor na hlubší okopávání půdy. Okolí rostliny udržujeme v kyprém stavu, velice neprospívá těžký a ušlapaný povrch. Magnolie nesnáší řez, špatně po něm obrůstá a zmlazuje. Proto případný řez omezujeme pouze na odstraňování větví poškozených, namrzlých, či jinak nežádoucích. I starší exempláře do výšky asi 2 m se dají s úspěchem přesazovat. Na choroby i škůdce nejsou nijak náchylné. Zde v galerii rostlin naleznete další druhy i kultivary magnolií.

Předchozí | Další

• Zpět
• Poslat známému
• Tisk

Tlustice